Občas jsem zaslechl, že (skoro) všechno na světě jde popsat tzv. Zvonovou křivkou (Normálním rozdělením, Gaussovým rozdělením). A když se člověk dívá kolem sebe, vskutku mnoho věcí a procesů tato křivka popisuje - IQ v populaci, hmotnost nebo výška lidí, mnoho fyzikálních jevů viz wiki, popis úloh s mincemi, které trápí žáky a studenty v hodinách statistiky.
Co však v takové situaci neslýchám v podstatě vůbec je, že také mnoho věcí a procesů na světě nepopisuje. V čem se liší „světy“, které Zvonová křivka dobře popisuje od těch, které ne? Proč je důležité vědět, ve kterém z těchto „světů“ se pohybuji? A proč je stejně cenné popovídat si s bezdomovcem jako s miliardářem? Pojďme prozkoumat dva „světy“, ze kterých se o jednom mluví často a o druhém skoro vůbec a to přesto, že jeden jako druhý mají na naše životy enormní vliv.

Normální svět

Tento „svět“ zažíváme tak běžně, že se křivce, která jej popisuje, dostalo jména „Normální“. Velká část výsledků se pohybuje okolo střední hodnoty a na obě strany rychle klesá počet výsledků, které jsou o něco větší než střed, nebo menší než střed. Důležitá vlastnost je, že dále od střední hodnoty na obě strany již nejsou v podstatě žádné výsledky - tedy neexistují extrémní případy.

Normální rozdělení, svislá osa je počet, vodorovná osa velikost události. Většina případů je kolem konkrétní hodnoty a počet extrémních případů velmi rychle klesá.

M. W. Toews, CC BY 2.5, via Wikimedia Commons

Vezměme například výšku lidí. Většina dospělých lidí má výšku kolem 170 cm. Těch, kteří jsou menší nebo větší je výrazně méně. Navíc jistě neexistuje dospělý člověk, který by měl např. pouze 30 cm (pro absolutní jistotu 0 cm), nebo naopak člověk 5 metrový (tomu brání biologické a fyzikální faktory).
Podobný popis můžeme využít u hmotnosti dospělých lidí, házení mincí a počítání počtu pan a orlů a pod.

Je to „svět“, ve kterém neexistuje možnost extrémního případu, nebo je jeho šance natolik mizivá, že bychom na něj museli čekat déle, než je odhad trvání existence vesmíru. Takovým extrémním případům v těchto „světech“ obvykle brání fyzikální nebo biologické mechanismy, zpětné vazby, nebo jsou tyto „světy“ takto uměle vytvořené.
Další související vlastností těchto „světů“ je, že se v nich jednotlivé případy mezi sebou neovlivňují. Velikost jednoho člověka nijak neovlivňuje velikost jiného. Jeden hod mincí nijak nesouvisí s výsledkem dalšího hodu mincí a pod.

Druhý svět

Zvláštností druhého „světa“ je, že ho sice zažíváme obdobně často jako ten první, ale mnohdy jeho důsledky nebereme předem v úvahu. Nedaří se nám s ním (v něm) intuitivně pracovat, činí nám obtíže vyrovnat se s jeho nevýhodami (nebezpečími) a nesprávně pohlížíme na jeho výhody. Jeho popis se na první pohled příliš neliší od předchozí křivky, ale důsledky několika málo rozdílů mají zdrcující dopad na fungování tohoto „světa“.
Na jedné straně jsou případy omezeny, podobně jako v prvním „světě“. Postupujeme-li v pravo, vidíme podobný „zvon“ jako v předchozím případě, tedy kopeček velmi častých případů. Zásadní rozdíl je úplně vravo, kde počet extrémních případů (čím více v pravo, tím extrémnější případ) sice klesá, ale ne tak rychle, aby byly tyto případy v podstatě nemožné - stále se dějí relativně často, dejme tomu jednou ze sta, z tisíce, nebo z desetitisíce případů.

LogNormální rozdělení, svislá osa je počet, vodorovná velikost události. Většina událostí je běžné velikosti, ale existuje i malá, ale stále významná šance ne extrémní událost.

S využitím GeoGebra

Ukázanou křivkou můžeme popsat např. velikosti lesních požárů - většina z nich je relativně malých, ale jednou za čas se vyskytne požár, který zasáhne polovinu lesa. Podobně např. zemětřesení - drtivá většina z nich je natolik nepatrných, že je ani lidé, ani budovy nijak nezaznamenají a víme o nich pouze díky vysoce citlivým seismometrům, některé jsou již větší a jejich důsledky pociťujeme i v běžném životě a jednou za čas se náhodně vyskytne zemětřesení takové síly, že převrátí život města nebo státu úplně naruby. Simulované ukázky s vysvětlením mechanismu vzniku takových událostí si můžete prohlédnout a sami vyzkoušet u videa od Veritasium.

Tento „svět“ se tedy vyznačuje tím, že se v něm dějí i extrémní případy. Tyto případy sice nemají velkou šanci, aby se stali, ale zase ne tak malou, aby se neděli v podstatě vůbec. Záleží na konkrétním jevu, ale dejme tomu, že se jednou za tisíc, deset tisíc, nebo milion případů se vyskytne ten extrémní. Jednou z milionu nezní jako mnoho, problém je však v tom, že velikost (extrémnost) takové případu není v zásadě nijak omezena a tak stačí i jeden jediný výskyt nějakého velkého z nich k tomu, aby zcela převrátil běh našeho světa (našeho reálného světa bez uvozovek).
Tyto extrémní případy umožňuje to, že jsou jednotlivé případy mezi sebou vzájemně propojeny a výsledek jednoho z nich ovlivňuje také výsledek druhého. Například od jednoho náhodně zapáleného stromu se vznítí druhý vedle něj, od kterého se vznítí další vedle a tak dále. Navíc pokud vedle zatím nezasaženého stromu, hoří tři jeho sousední stromy, je výrazně větší šance, že plamenům podlehne i tento strom, než kdyby vedle něj hořel pouze jeden strom - čím větší je požár, tím větší je šance, že se bude ještě více šířit a zvětšovat, dokud nedojdou stromy.

Málo časté (a mnohdy neočekávané) události s extrémními následky popisuje např. pan N. N. Taleb ve své knize Černá labuť. Nejde jen o „plynulé“ události jako jsou lesní požáry, extrémní případy tohoto „světa“ se mohou projevit i zdánlivě „z ničeho nic“ - jako např. teroristický útok 11.9.2001, který naprosto převrátil celosvětový přístup k bezpečnosti v letecké dopravě, nebo finanční krize v roce 2008.

Je to jen náhoda

Myslím že je důležité zdůraznit, že ani jeden z těchto „světů“ není nijak „řízený“. Oba jsou v zásadě náhodné. Jestli uhodí blesk do místa, kde zapálí nebo nezapálí strom, je obdobně náhodné jako hod mincí. Jak jsou stromy rozložené okolo místa, kam blesk uhodil a zda od jednoho zapáleného stromu chytne další je také v podstatě náhodné. V prvním „světě“ je náhodná povaha evidentní. Úplně stejně náhodný je však i druhý „svět“. Kdy nastane extrémní případ a jak bude velký, není možné předem určit, neboť to záleží na mnoha náhodných vlivech. Jediný rozdíl je v tom, že v prvním „světě“ se tyto náhodné vlivy vzájemně neskládají, nesčítají a neovlivňují jeden druhého, zatím co ve druhém „světě“ jedna událost může (ale nemusí) navazovat na druhou a jejich efekty se tak mohou vzájemně vyrušit, nebo také sečíst a vytvořit tím extrémní případ. K navázání jevů na sebe způsobem, který posílí (sečte) jejich efekty, dojde jen občas a proto jsou tyto extrémní případy málo časté. V druhém „světě“ se však součet může stát a také se stává, v prvním „světě“ se součet stát nemůže, neboť vlivy se zde nesčítají ani neodčítají nikdy.

Nepodceňovat, nepřeceňovat a hlavně se smířit

První „svět“ je v zásadě jednoduchý a nečekají nás v něm žádná velká překvapení.
V druhém „světě“ je život výrazně komplikovanější. Extrémní události se dějí sice málo často, ale zase dostatečně často na to, aby významně převrátili náš život. Proto bychom neměli podceňovat sílu těchto událostí a to, že se skutečně mohou stát. Měli bychom se alespoň trochu připravit na to, že nastanou, pokud jsme schopni alespoň částečně odhadnout, že by mohli nastat - to je na druhém „světě“ to „nejzákeřnější“, pokud extrémní událost přichází, dejme tomu, jednou za život, je obtížné držet její možný projev v patrnosti. Opatrnost a příprava je na místě u destruktivních událostí.
Na základě stejných vlastností druhého „světa“ se projevují i pozitivní události - např. dobrá trefa při nákupu akcií; velmi výhodný nákup pozemku, na němž se třeba později našla ropa, vytvoření úspěšného kanálu na sociálních sítích apod. U těchto událostí je dobré chápat jejich v zásadě náhodný výskyt a nepřisuzovat „šťastlivcům“, kterým se taková událost stala, nějaké výjimečné schopnosti, dovednosti, nebo znalosti. O tom, že člověk může mírně zvýšit svoji šanci na takovou pozitivní událost si povíme dále, ale rozhodně není možné takovou událost „přivolat“ s vysokou mírou jistoty a ani vám nikdo nemůže poradit zázračný tip, po kterém se vám „to“ zaručeně povede.
Důležité je chápat, ve kterém „světě“ se moje aktivita pohybuje a na základě toho nastavit své očekávání od jejího přínosu (nebo výnosu) a jejích rizik. V prvním „světě“ máme slušnou jistotu, ale nelze očekávat pohádkové zbohatnutí, na druhou stranu nás v podstatě jistě nečeká ani žádný dramatický propad. V druhém světě zase skončí drtivá většina naší práce a aktivity „v koši“ a nebude mít v podstatě žádný efekt (kromě zkušeností, zážitků a např. kontaktů, což také není málo), nebo bude dokonce ztrátová. Hrajeme zde však o možnost extrémní pozitivní události, která nám veškeré naše předešlé (ztrátové) aktivity možná vynahradí a možná také násobně vrátí.

Není podnikání jako podnikání

V našem běžném životě se pohybujeme v mnoha oblastech - máme běžnou práci, vyrábíme po večerech přívěsky na prodej, provozujeme restauraci, investujeme do akcií a pod. Na první pohled není vždy úplně zřejmé, zda je naše aktivita podřízena zákonitostem prvního, nebo druhého „světa“. Trochu zmatku v tom dělá i terminologie a zavedená slova, která používáme k popisu činnosti - například „podnikání“ je slovo, pod kterým se skrývají aktivity z obou popsaných „světů“.

Zásadní je, zda se v naší aktivitě může vyskytnout extrémní případ, který jsme schopní využít.
Vezměme například provozování restaurace (takové činnosti často říkáme podnikání). Restaurace je obvykle zaplněna např. z 50% a vynáší v tomto stavu jistý obnos. Může se stát, že bude dobrý večer a restaurace bude plně obsazená, takže se zisk zdvojnásobí. A to je vše. V rámci restaurace není možné vydělat například jeden milion za večer, neboť její kapacita je omezená a i při uvážení rozvážek bychom za chvíli narazili na limity kuchyně, personálu, zásobování atd. Provozování restaurace je tak zástupcem prvního „světa“. Pokud vyrábíme po večerech přívěsky, může se stát, že se zalíbí mnoha lidem a dostaneme milion objednávek - budeme schopni takové množství odbavit naší ruční prací? Ne, nebudeme. Jsme limitování naším fyzickým časem, po který trvá vyrobit jeden přívěsek a naší únavou. I tato aktivita má tedy svůj citelný limit. V zaměstnání se nám naše mzda může měsíc od měsíce mírně snížit, nebo mírně zvýšit, například díky příplatkům. Jistě se ale nestane, že bychom za jeden měsíc dostali stonásobek našeho běžného platu. Zaměstnání patří jednoznačně do prvního „světa“.

Svislá osa je počet (například počet měsíců), vodorovná osa je velikost výdělku. Měřítko je pouze ilustrační.

S využitím GeoGebra

Podívejme se dále například na tvorbu internetového video obsahu. Vložíme úsilí do tvorby videa a zveřejníme jej. Velká většina naší tvorby nebude obvykle nikoho zajímat, ale pokud se nám jednou podaří trefit to správné téma a zpracování, v internetovém prostředí je možné doslova přes noc získat miliony sledujících a případně i miliony v penězích. Tvorba obsahu je tedy zástupcem druhého „světa“. Obdobně při investování do akcií či konkrétních projektů je drtivá většina investic ztrátová (v investičních fondech až 95%). Avšak díky tomu, že horní limit, kolik lze vydělat jednou investicí, je v zásadě neomezený, dokáže zbylých pár investic (v investičních fondech kolem 1%) pokrýt veškeré ztráty a navíc ještě generovat zisk celého portfolia.

Svislá osa je počet (například počet projektů), vodorovná osa je velikost výdělku. Měřítko je pouze ilustrační.

S využitím GeoGebra

Tvrdá práce

Ani velké úsilí, ani brzké vstávání, práce do noci, nabrané zkušenosti, přívětivé vystupování, ani nic jiného, co bychom mohli shrnout pod „tvrdou práci“ není možné využít k přechodu mezi jedním a druhým „světem“. Pokud tvrdě pracujeme, ať už v prvním, nebo v druhém světě, posouváme pouze křivku toho daného „světa“ směrem doprava (a pokud se flákáme, pak směrem doleva).
Pokud jsme tedy zaměstnaní a pracujeme usilovněji, nebo máme například výnosnější zaměstnání (chirurg, seniorní programátor a pod.), znamená to, že náš „kopeček“ je více vpravo - ve větších příjmech. Stále se nám však nemůže stát, že bychom v jednom měsíci vydělali řádově jinou částku, než obvykle.

Svislá osa je počet (například počet měsíců), vodorovná osa je velikost výdělku. Měřítko je pouze ilustrační. Při tvrdší práci vyděláváme více, ale stále pouze v jistém rozsahu.

S využitím GeoGebra

Stejný princip platí i pro druhý „svět“. Pokud věnujeme naší oblasti zájmu dostatečné úsilí a pozornost, podaří se nám posunout křivku více vpravo - tedy zvětšit velikost běžného výdělku a mírně zvýšit i šanci na extrémní případ. Povšimněme si, že zatímco posun v častých případech je velmi znatelný, tak naopak šance (počet) extrémních případů se zvyšuje jen velmi nepatrně a to tím méně, o čím větší extrém se zajímáme. Chytrým, znalým a zkušeným přístupem k tomuto „světu“ lze tedy relativně dobře omezit ztrátové projekty, ale není možné výrazně zvýšit svoje šance na „pohádkové zbohatnutí“. Takové pohádkové zbohatnutí zůstává stále dílem náhody. Šance extrémního případu je dána prostředím, nikoliv našimi schopnostmi, znalostmi, nebo dovednostmi.

Svislá osa je počet (například počet měsíců), vodorovná osa je velikost výdělku. Měřítko je pouze ilustrační. Při lépe odvedené práci omezíme ztrátové případy, ale nemůžeme výrazně zvýšit šance na extrémní případ.

S využitím GeoGebra

Co jste to za člověka

Pohyb v prvním nebo druhém „světě“ (případně lze samozřejmě provozovat různé aktivity z obou těchto „světů“) vyžaduje zcela odlišný psychologický profil. Ve druhém z nich přijde naprostá většina vaší činnosti vniveč, nedostanete za ni žádnou odměnu a naopak bude spíše ztrátová. Pokud se vám však náhodu, někdy, možná podaří být u extrémního případu, může se stát, že se vám vše bohatě vrátí (nebo možná pouze jen tak tak vrátí). Pokud chcete o tuto možnost „hrát“, je samozřejmě potřeba do aktivit z tohoto nejistého „světa“ vstoupit a přijmout jeho neoddělitelnou vlastnost - ohromné množství ztrátové práce.
První „svět“ je naopak založený na přiměřeném výdělku odpovídajícímu vynaloženému úsilí. Téměř každá hodina činnosti je vyvážena přiměřenou odměnou, nestane se však, že se jednou probudíte o řád bohatší, než jste byli na začátku.

Oba životní styly jsou samozřejmě naprosto v pořádku a pravděpodobně je nelze ani příliš smysluplně poměřovat - jsou to jednoduše úplně jiné „světy“. Nedává však smysl žít ve „světě“ prvním a po hospodách nadávat, jak to, že ze mne ještě není milionář. A na druhé straně nedává smysl žít ve druhém „světě“ a po hospodách nadávat, že většina mojí práce nevynáší a nikoho nezajímá. Obojí je inherentní vlastností daných světů.

Kdo to tady vede

Důležitou myšlenkou tohoto textu je dle mne také pozorování, že extrémní případy (například zbohatnutí) jsou více dílem náhody, než nějaké speciální dovednosti nebo znalosti lidí, kterým se zbohatnout poštěstilo. Tito lidé samozřejmě museli učinit jisté kroky - vstoupit svými aktivitami do druhého „světa“ a projevit v něm jistou obratnost, kterou omezili ztrátové případy a vyhnuli se bankrotu či vyhoření (nebo měli velké štěstí a trefili extrémní případ hned zkraje své činnosti). Takových lidí, kteří do aktivit s extrémními případy vstoupili je však nespočet. Kdo z „přeživších“ byl účastníkem extrémního případu a řádově, nebo několika řádově, zvětšil své bohatství je už ale čistě dílem náhody - několika málo z nich se to jednoduše muselo podařit, čistě z principu a zákonitostí „světa“ ve kterém se pohybovali.

Rozhodovací schopnosti extrémně bohatých lidí nejsou v ničem lepší, než rozhodovací schopnosti ostatních. Průměrný člověk, který dokáže žít svůj běžný život a nezbrankrotovat, má úplně stejnou úroveň rozhodovacích dovedností jako běžný průměrný člověk s extrémním jměním. Stejně tak vám extrémně bohatý člověk nedokáže poradit, co máte dělat, abyste byli také tak bohatí (protože žádná taková rada neexistuje). Paradoxně je naopak dobré, zeptat se těch neúspěšných, kvůli čemu jejich plán zkolaboval, co je zaskočilo natolik, že se s tím nedokázali vyrovnat. A na takové situace si dát poté pozor.

V tomto kontextu tedy nadává smysl, aby extrémně bohatí lidé rozhodovali samostatně o světě (bez uvozovek), který je společný více (nebo všem) lidem. Náš ekonomický systém umožňuje extrémní bohatství a navíc těmto extrémně bohatým lidem umožňuje zásadně zasahovat do chodu světa a to bez jakéhokoliv mandátu silnějšího, než je pouhý náhodný los.
Tímto náhodným losem samozřejmě někdy projdou lidé smířliví a „hodní“, jejichž aktivity zlepšují stav našeho společného světa a kvalitu života lidí. Stejně tak však tímto losem prochází i lidé konfliktní a „zlí“, nebo třeba jen hloupí, kteří naopak realizují nápady, které náš společný svět výrazně zhoršují.
Něco dobrého vybudovat a udržovat, je výrazně obtížnější, než něco zbořit a rozbít, obzvláště, pokud to něco je rozsáhlé a na úrovni celé společnosti. Vzhledem k tomu osobně zastávám názor, že vliv konkrétních (náhodně vybraných) jednotlivců by neměl být trvalý a řádově větší, než vliv jiných lidí. Omezit ve svobodném světě někoho, kdo má dostatek prostředků je samozřejmě nemožné, neboť díky své ekonomické síle dokáže prosadit relativně libovolný nápad. Proto je za mne v tuto chvíli možné vyřešit tento problém pouze omezením velikosti prostředků, kterými může jednotlivec disponovat. Obzvláště pak v době, kdy vliv dostatečně bohatého jednotlivce může doslova ovlivňovat celý svět.
Připravíme se tím sice o rychlý nástup dobrých nápadů, na kterých bude muset spojit síly větší skupina, na druhou stranu tím ale omezíme i rychlý nástup těch špatných nápadů, na kterých se doufejme větší skupina nedomluví. V současné době globálního propojení a vlivu jsou špatné nápady natolik velkým nebezpečím, že je potřeba se jejich realizaci vyhnout, neboť je značné riziko ohromných, dlouhodobých a v extrémním případě i nevratných škod.