Co to zase vymysleli za hloupost? Zase jenom další omezení! Místo aby lidem pomohli, pořád všechno jenom zdražuje!
Také jste to už někdy řekli, nebo slyšeli?

Politik nemá dělat příjemné věci

Máte volno. V pozdějších dopoledních hodinách, když už jste v klidu vzbuzení, nasnídaní a máte vypráno i pověšeno, u vás cinkne zvonek. Upravený a příjemný člověk se s vámi posadí do obýváku a vyslechne si, co byste si přáli, aby se vám žilo lépe - „levnější elektřinu a základní potraviny“ -- „Jistě, to jde snadno, zavedeme nulovou daň na elektřinu a základní potraviny.“

Zní to dobře ne?

Ne.

Stejná situace se totiž zítra odehrává ve vedlejším bytě - „Hodně parkovacích míst tady v ulici a taky u obchodu a před poštou.“ -- „Jistě, vykácíme alej a místo trávníku položíme dlažbu.“

A pozítří ještě o patro výš - „Více dětských hřišť.“ -- „Dobře, tu dlažbu zase předěláme na trávník a přidáme houpačku.“

Popozítří byla už sobota a tak se, bohužel, nedozvíme, co by si přál starší pán v podkrovním bytě.

Politik má dělat nepříjemné věci

Rád bych si dvakrát týdně zahrál fotbal a o víkendu zašel na koncert. Pokud něco takového chci, není úkolem politiky mi to zajistit. Sehnat partu spoluhráčů a zajistit si sál pro koncert musím sám. Taková úvaha je pravděpodobně zřejmá. Věci, které jsou pro lidi příjemné a chtějí je dělat, si lidé samozřejmě udělají sami, neboť jsou pro ně samotné lákavé.

Úkolem politiky je mojí aktivitu omezit - nepříjemné...
„S koncertem není žádný problém, ale musí končit v deset hodin, protože sál je vedle bytovky.“
„To hřiště můžete postavit, ale trochu menší. Takto vám zasahuje do chráněně zóny vodního zdroje.“

Úkolem politiky je nezapomenout na ideálně žádného z obyvatel. Pokud se někdo rozhodne pro svojí soukromou činnost, pohlídat, aby se na nikoho nezapomnělo a aby nikdo nepřišel k úhoně.

Trochu jste zaspali a nestíháte důležitou schůzku - asi by se vám hodilo trochu šlápnout na plyn... To co se hodí v této situaci vám, však zásadně ohrožuje mnoho ostatních. Cílem omezené rychlosti není vám ublížit, ale ochránit ostatní. Na vás však má protentokrát ubližující efekt.

Hodilo by se vám mít parkovací místo hned u vchodu? Výstavba parkoviště vám s tím sice pomůže, ale zároveň významně zhorší prostředí všem ostatním - mohl tam být třeba park s lavičkou a stánkem se zmrzlinou. Místo aut na parkovišti se mohly na stejném místě prohánět děti na kole.
To, co vám přinese krátkodobý užitek, přináší dlouhodobou ztrátu pro celou komunitu - horší společenské vztahy, obézní děti a méně práce pro zmrzlináře.

V pasti času

Půjčíte kamarádce 1000kč s tím, že vám ji vrátí za měsíc. Kamarádka se však zdrží a vrátí vám ji až za dva měsíce. Nebo půjčíte kamarádce s tím, že vám vrátí za rok, ale vrátí vám až za třináct měsíců.
První situace je trochu nepříjemná, druhé si možná ani nevšimnete. A přitom jsou z jistého pohledu stejné - půjčka se vám vrátila o měsíc později než bylo dohodnuto.
Lidé přikládají větší důležitost či váhu událostem, které jsou časově blíže.

Když si každý den na 15 minut zacvičíte, za tři měsíce se budete cítit mnohem lépe. No jo, ale zrovna dnes se to nehodí, protože jste unavení z práce.
Blízké ztrátě (nechce se mi a teď mám cvičit) dává lidská mysl větší váhu, než vzdálenému zisku (za tři měsíce se budu cítit dobře). A to je past.
Po nějaké době nastoupí „zvyk“ a cvičení bude naopak příjemná část dne, ale vybudování zvyku chvíli trvá.

Politika jako racionální hlídač

Lidská mysl podléhá mnoha podobným tzv. „kognitivním zkreslením“. Úkolem politiky je vědomě jít proti těmto chybám v úsudku jednotlivců a upřednostňovat dlouhodobé přínosy před těmi krátkodobými. Stejně tak je úkolem politiky upřednostňovat řešení dlouhodobě výhodné pro více obyvatel (i když jsou to ti, kteří se neumí nebo nemohou sami ozvat) před krátkodobým řešením pro několik málo obyvatel.
Krátkodobé a omezeně výhodné řešení se lidé jako jednotlivci snaží prosadit soukromě sami od sebe a netřeba je k tomu nějak vybízet.

Past je v tom, že, ve většině případů, dlouhodobě výhodné řešení znamená, omezit někomu jeho krátkodobě výhodné řešení.
Zatímco moje aktuální omezení cítím hned a přikládám mu tedy velkou váhu, dlouhodobý přínos (který může být ve finále stejně tak i pro mne, jako pro ostatní) se stane až později a tak mu za prvé nyní nepřikládám takovou váhu a za druhé, až k přínosu dojde, jeho spojení s mým minulým omezením může být značně mlhavé a nejasné.
Zpětně si člověk „pamatuje“ nepříjemnou emoci z omezení a již ji nelze „přepsat“ zpět. Takovou emoci musí přebít současná pozitivní emoce. To funguje v dobrých časech, pokud však přijde krize, aktuální pozitivní emoce se ztrácí.

Populistická politika se snaží všem slíbit rychlý konkrétní přínos - proto na ni rádi slyšíme. Bohužel, není samozřejmě možné splnit všechno všem a proto je nakonec výsledek katastrofální. Populistická politika se totiž více zajímá o aktuální konkrétní přání, než o dlouhodobé přínosy a proto v dlouhodobém horizontu nutně selhává, i když se i jí občas náhodou něco dobrého podaří. Rychlé zisky znějí hezky, ale to není to, co má politika dělat. Protože chovat se v politice v souladu s lidskými krátkodobými touhami nefunguje a nemůže fungovat dlouhodobě.

Od politiky, politiků a političek bychom měli chtít především dlouhodobé vize a plány. Stanovování pravidel cílících k budování odolné celkové struktury společnosti a institucí a určování dlouhodobého směru vývoje. O těchto otázkách se má rozhodovat ve volbách, jestli se chceme za třicet let posunout jedním, nebo jiným směrem. Politika nemá být rychlé a krátkodobé záplatování. Záplatování zvládnou lidé sami.

Znáte to sami - posílejte politiky do školy

Když ráno vypravujete dítě do školy, absolvujete celý náročný rituál se vzbuzením, taháním z postele, hygienou, jídlem, oblečením a přípravou sešitů, neděláte to obvykle kvůli tomu, aby jste zrovna dnes měli volné dopoledne. Děláte to kvuli tomu, aby za 15 let bylo dítě v pořádku a v klidu prospívalo a nebo ze zvyku.
A stále existují lidé, kteří se některým rodinám smějí, nebo se nad nimi pohoršují, protože neposílají děti do školy a upřednostňují momentální ranní pohodlí výměnou za dlouhodobý přínos.

Pokud posíláme ve volbách na vedoucí místa lidi, kteří nepředkládají dlouhodobou představu, ale nabízí pouze příslib rychlého momentálního zlepšení, děláme přesně to samé.
Vyměňujeme dlouhodobý celospolečenský přínos za prchavé „drobné“ a úpadek do budoucna.

Příjemné věci si dělejme sami.
Přijměme omezení, ze kterých těží ostatní, protože my naopak budeme těžit z omezení ostatních.
Chtějme, aby politici a političky „chodili do školy“ - říkali, jak si město, kraj či stát představují za 30 let.